Cestovatelské okénko - Hradec Králové

Krátká verze:

Proč jsem se zamilovala do Hradce Králové:
(věřím, že v pěknějším počasí by moje láska nabyla více bodů)
- miluju funkcionalismus a v okolí Ulrichova náměstí mělo moje estetické cítění pré
- těm, co upřednostňují starší architekturu, jistě učaruje historické centrum města se všemi svými podloubími
- kvůli knihovně přezdívané Ementál. Z venku nic moc, zevnitř naprostá paráda! A ten knižní fond!
- všechna ta nábřeží kolem Labe jsou úžasným místem k procházkám a relaxu
- hlavní park s dřevěným kostelíkem z Podkarpatské rusi má své kouzlo i za hnusného počasí

Web města a míst, která jsem navštívila:
http://www.hradeckralove.org/
http://www.cez.cz/cs/vyroba-elektriny/obnovitelne-zdroje/informacni-centrum.html
http://www.svkhk.cz/Uvodni-stranka.aspx
http://www.ferdinanda.eu/

Dlouhá verze

K dokonalosti hnusného počasí už chyběl jen ostrý vítr a střídání se sněhu s deštěm. Nicméně jízdenka už byla koupena a s matičkou  jsme ji nechtěly nechat propadnout. Protože jsme se nedokázaly domluvit na cíli cesty, zvolily jsme kompromis. Matička se v Pardubicích vydala za návštěvou příbuzných a já na výlet do Hradce za svým dobrým kamarádem. V době domluvy jsem ještě netušila, jak mi Hradec Králové, jinak taky známý coby Mechov, učaruje. Jako bonus jsem byla ušetřena otázek, kdy že se vdám, které by v mém současném rozpoložení mohly vyvolat prvky agrese...

Prvně jsme zamířili do knihovny. Petr zvolil cestu před Ulrichovo náměstí. Cítila jsem se, jako Adélka v říši divů! Proč mi, sakra, nikdy nikdo neřekl, že Hradec má celou funkcionalistickou čtvrť?! Proč jsem, sakra, na tuhle skutečnost ještě nikde nenarazila?! Moje nadšení v kombinaci s neschopností divit se a radovat decentně patrně uspokojovaly Petrovu hrdost na rodné město. 

Jakmile jsem se alespoň z půlky pokochala a dala průchod svému syndromu japonského turisty, mohli jsme pokračovat ke knihovně. Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové je poslední stavnou, která byla čistě postavená, jako knihovna. Díky oknům a kostkovitému tvaru je přezdívaná Ementál. Kvůli technickým nejasnostem je bez omítky, čili nedostavěná a z venku se mi opravdu nelíbila. Knihovní fond mi ale vše bohatě vynahradil a vnitřní architektura taky nebyla špatná. Jako první mě zaujalo schodiště.

Postupně jsem stoupala od oborné literatury, přes časopisy, až k beletrii. Velmi mě zaujaly kukaně, kam se můžete zavřít, pokud vás ruší chod knihovny a studovat. Jen se nabízí otázka, jestli ony trucovny nebudou zneužívány k milostným dostaveníčkům a jak to mají ošetřené...

Když jsme se dostali ke kuchařkám, byla jsem u vytržení! Běžně je v knihovnách několik poliček a už i to je výhra. Tady mají rovnou několik regálů! Další štace byla u časopisů, nevěřila bych, kolik gastronomických časopisů se vydává! V budoucnu se téhle problematice asi budu věnovat zvláště...

Z knihovny jsme vyrazili do středu města. Počasí moc nepřálo dlouhým procházkám a kochání se a tak jsme jen v rychlosti obhlídli pěkné, historické centrum.

A protože člověk není živ jen duševní stravou, vydali jsme se do Ferdinandy. Pražské pobočky nás velice nadchly, proto jsme se rozhodli ozkoušet tu Hradeckou. Upřímně? Nadšení z restaurací v hlavním městě se neopakovalo, avšak jídlo bylo v pohodě. Chuťově lehce nad úrovní ceny.

Oba jsme si zvolili menu obsahující bramborovou polévku a moravského vrabce se špenátem a bramborovými noky. Cena asi 85,- Kč

K pití jsme si poručili pivo pro pána a grog pro slečnu. Docela mě zaujal dekor sklenice. Viděla jsem sklenice zdobené kytičkami, ptáčky, ovocem, ale ne mouchami... 

Po naplnění žaludků, dvou grozích, třech pivech a debatování o světě jsme vyrazili na exkurzi Hučáku aneb secesní, historické, vodní elektrárny.  Vstup je volný, čili pokud půjdete kolem a bude prohlídka, neváhejte...

Čas se naklonil chvíli odjezdu a návratu do Karviné, takže jsme vyrazili oklikou k nádraží a do Pardubic, kde  jsem asi za hodinu měla sraz s Matičkou. Odvezl nás nový vlak a protože mě jel Petr do Pardubic odprovodit, vydindala jsem si fotku :) 

Pak už jen rozloučit se, najít matičku a hurá k domovu. Výlet to byl náročný, ale nádherný. Tímto svému kamarádovi děkuji za milou společnost a průvodcovské služby. Velmi ráda se do Hradce Králové podívám znovu . Matičce pak velké díky za dotaci jízdenky. :)