Moje zimní běhání

VAROVÁNÍ: Následující článek je pouze osobní zkušeností. Jako každá osobní zkušenost i ta má může být individuální. Vhodnost běhu konzultujte se svým lékařem nebo kvalifikovaným a prověřeným trenérem. 

Běhání, zvláště pak to zimní, vzbuzuje řadu otázek, rozpaků a taky ostych, proto jsem se rozhodla napsat dnes o svých zkušenostech během zimy. 

Na začátku je dobré zmínit moji kondici: Jsem rekreační běhna, běhám pro radost. Znamená to, že běhám několik krát týdně, 5 km a někdy i více po našem karvinském parku. Tempo mívám zhruba 5-7 minut na kilometr. Mojí motivací je radost z pohybu. Občas tomu říkáme, že si jdu šlehnout.

Přežila jsem běhání v -15°C a dokonce to bylo fajn!

Nejčastěji dostávám otázky:

Ty běháš v zimě?

Ano.

Není ti zima? 

Ne. Bývám oblečená úměrně počasí. Díky termoprádlu můžu působit jako méně oblečená, avšak zdání klame.

Moje oblečení do 4°C. Nutno dodat, že jsem lehoučce otužilejší.

Nebojíš se, že uklouzneš?

Ne, mám nesmeky.

Proč nejdeš běhat do fitka, tam je pásů dost?

Nevidím důvod, venkovní běhání je daleko lepší. Na běžícím pásu bych si připadala jako laboratorní myš. Pokud by cvičení na fitness strojích zajímalo, už se mu věnuji.

Nebojíš se běhat večer?

Neběhám sama. Na facebooku je pro každé město nějaká skupina, stačí jenom napsat, že hledám sparing a vždycky se někdo najde.

Nevadí ti, že na tebe lidi koukají?
Ne. Více v příspěvku blbé čumění http://rumenkarulandska.blogspot.cz/2015/07/blbe-cumeni.html

Nesmeky. Ti, co se nechcou bát pádu vygooglí a zakoupí. Doporučuji!

A  jak takové moje zimní běhání vypadá? Proběhněme se společně v bodech. 

1. Kouknu se z okna, kolik je na teploměru stupňu a jaké je počasí. Když si nejsem jistá, ještě se podívám na meteoradar, co ses na mě žene.  Obleču se tak, jakoby bylo o deset stupňů více.

2. Pokud to venku klouže víc, než na brusláku, navleču na boty nesmeky.

3. Obleču se a vyběhnu.

4.  Během svého závodu s větrem koukám pod nohy a občas kolem sebe. Navykla jsem si nosit klíče na ruce a těmi o sobě dávat vědět pejskařům a chodcům, něco jako když máte zvonek na kole.

5. Jakmile vběhnu do míst, kde široko daleko není živáčka, začnu si na hudbu zpívat a máchat rukama. Je to pro mě snad nejlepší terapie. Pokud už mě někdo uvidí/uslyší, tak blbý. Sice se začnu blbě usmívat, trochu stydět a nasadím tvář neviňátka, že by rovnou mohli přemalovat andílky v kostelech světa, ale kdo z nás se nezapomněl u dobré písničky a nestřihl sólo. Navíc já už bych se fakt zbláznila, kdybych se psychicky nerekreovala.

6. Po doběhnutí si dám doma tabatu, protáhnu se nebo praštím sebou na gauč a dám si nějaký TEDx. Užívám si toho, jak je mi fajně.

7. Jdu se umýt, nakrémuju se.

Není to žádná věda! Přestaňte hledat výmluvy, hledejte důvody! Vyběhněte! Neznáš zimu, jsi jako stroj!! :-)