Jak jsem byla na preventivní prohlídce v Masarykově onkologickém ústavu
Jak už jsem zmínila v posledním Knihomolském okénku, každý třetí rakovinou onemocní, každý čtvrtý na rakovinu umře. Podle serveru Linkos.cz byl téměř 542 000 lidem v ČR diagnostikován zhoubný nádor. Stejný server uvádí, že každoročně umře na rakovinu v naší zemi 27 000 lidí.
Když už nešlo spočítat na jedné ruce lidi v mém okolí, co rakovinu měli nebo jim onemocněl někdo blízký, rozhodla jsem se koupit si Preventivní program na Masarykově onkologickém ústavu. Zároveň jsem z neúplné rodiny a naděje, že jednou byť ze zdravotních důvodů zjistím prodělané nemoci ve své rodině definitivně umřela.
Dneska si povíme, jaké vyšetření bylo. V úvodu je potřeba říct, že jsem nefotila. Jednak jsem byla nervózní a relativně před nedávnem se tady léčila mi blízká osoba, takže byla pro mě návštěva náročná. I bez těchto důvodů se dá Masarykův onkologický ústav (dále jen MOU) rozumně vyfotit akorát z křižovatky, což by bylo hodně hloupé a taky mi focení nepřišlo vhodné.
Všechno to začalo asi před dvěma měsíci, kdy jsem v pohodlí domova klikla na stránky Masarykova onkologického ústavu a přes záložku Prevence se proklikala k objednávacímu formuláři. Pak už jen stačilo vybrat termín, vyplnit adresu a požadované údaje.
Mail s pokyny přišel hned, obálka se zkumavkami za dva dny poštou na adresu, kterou jsem uvedla. Tedy ke mě domů.
Dva měsíce utekly až překvapivě rychle a najednou byl pátek dopoledne a já stála na zastávce Obilný trh.
Tady si dovolím trochu odbočit. Pokud jste dědiňora (vesničanka), jako já - dejte si pozor!!! I když se zastávka pro tramvaj, trolejbus a autobus jmenuje stejně, může se stát, že trolejbus jede odjinud, než tramvaj.
Pokud tedy pojedete na MOU z Medlánek, Řečkovic, od Brno hl.n. aj. doporučuju přestupovat na Obilném trhu. Tady je zastávka pro trolejbus a tramvaj stejná. Ušetříte si tak stres z bloudění. Prostě 4 vás vyhodí a stačí jen přeskočit na 38.
Ale vraťme se znovu k mému čekání na zastávce. Stojím a koukám okolo. Vzpomínky se oživují. Posmutnělí lidé s nejistotou/strachem ve tváři a skelným pohledem v očích. Opodál stojí mladík, starší muž v kabátu s čepkou, žena a další mladík. Už od pohledu je jisté, kdo se mnou vystoupí na stejné zastávce. Ten výraz. Nepopsatelná zkušenost.
Živě si vybavuji sama sebe před půl rokem, jak jsem vyčerpaná, unavená, všechno je tak moc náročné. V Brně je snad první kalamita za jeho existenci a můj pohled se setká s pohledem zmateně pobíhající paní. Už zkušeně ji přebírám a odvádím k MOU.
Ze vzpomínek mě probírá přijíždějící trolejbus. Naspuju. O pár minut později jsem na Žlutém kopci, kde MOU sídlí.
Vystupuju. Dech se zrychluje, nervozita stoupá. Přecházím přes cestu, u orientační cedule si čtu mail instruktážní mail a vydávám se příslušným směrem. Na vrátnici mě milá slečna navádí k Centru prevence.
Procházím kolem bufetu, pokladny a pokračuji "na prevenci". V čekárně a na chodbách je poměrně rušno. Evidentně jsem nebyla jediná, kdo měl nápad si tuhle službu koupit. Ujímá se mě sestřička. Možná hlavní sestra. Nevím, nevyznám se v tom. Vyznám se, ale v tom, že je fajn. Profesionálně a s úsměvem mě nervů zbavuje. Jo. Jsou tam machři.
Jsem odeslána k lékaři. Dostanu příkaz položit se na lehátko. Ultrazvukem mi projede po těle. Vidím svoje ledviny, vidím tkáň. Ptám se, kolik lidí tady denně ošetří. Prý mezi 10-15. Všechno OK. Konec jedné z částí.
Můžu na záchod. Ono totiž na tohle vyšetření máte přijít s plným močákem a jak všichni víme plný močák není úplně relaxační pocit. Přebírá si mě sestřička. Odebírá krev na markery, svlékám se do půlky těla, lehám - ekg. Při vyšetřeních si se mnou povídá a rozptyluje mě. Za krátko je všechno hotovo.
Chvilka čekání na pohodlném gauči na chodbě. K recepci dobíhá muž manažerského vzezření kolem padesátky a dva další. Asi vím, co vás čeká, pánové.
Vzájemně se prohlížíme. Než ale dojde k nějakému rozkoukání, jdu za Lékařkou. Starší paní si mě přebírá. Ptá se na rodinné nemoci, můj životní styl. Během pohovoru si uvědomím, jak stereotypní třicítka vlastně jsem.
Pak zase svléknout. Lomcuje se mnou ostuda. Jak jsem tak ráno vyjížděla, v rychlosti jsem si oblékla kalhotky s nápisem bad ass na zadku. No... Tohle jsem fakt nevychytala. Naštěstí je paní Lékařka buď ostřílená, profesionální nebo si mého nápisu nevšimla. Kontroluje znamínka, prsa, poslechne si mě a provádí další kontroly.
Hotovo. Jdu na pokladnu zaplatit. Ještě dostávám poukaz na rentgen. Jdu se nechat zrentgenovat. Za 14 dnů by mi měly přijít výsledky domů.
Preventivní program, který jsem absolvovala probíhá v příjemném, novém prostředí s vysoce profesionálním a lidským personálem. Lékaři i sestřičky jsou moc fajn. Je to vlastně i logické. Objednala jsem si VIP službu na jednom nejrenomovanějších pracovišť v ČR. Byli dobří.
Uznávám. Cena prohlídky je vysoká. Zaplatíte ranec. Jak chcete - je to prostě dost peněz a není lehké je dát dohromady. Na druhou stranu je přes 40 druhů rakoviny. Její včasné odhalení může zachránit život. Můžete se i vyhnout chemoterapiím.
Pořád je to levnější, než být nemocný. Ono totiž na nemocenské jsou příjmy nižší a hypotéku, auto, nájem, dětem, elektřinu, vodu.. je potřeba platit furt. Do toho stres a věřte, že po chemoterapii dostane slovo nevolnost a nechutenství úplně jiný rozměr.
Nejsem z těch, co by měli právo kecat někomu do domácího rozpočtu. Každý jsme už nakoupili pár blbostí přes Ebay, Aliexpress a dalších sto mimo ně. To nemluvím o kuřácích, bohémech... Někdo si koupí pár svíček, voňavek, triček, má barák plný oblečení, kosmetiky - doporučuju ale zvážit raději nákup Preventivního programu. Můžete si tak ušetřit hodně starostí. Zachránit život. Ostatně v úvodu zmiňovaný Linkos uvádí, že každých 20 minut umře někdo na rakovinu...
Když už nešlo spočítat na jedné ruce lidi v mém okolí, co rakovinu měli nebo jim onemocněl někdo blízký, rozhodla jsem se koupit si Preventivní program na Masarykově onkologickém ústavu. Zároveň jsem z neúplné rodiny a naděje, že jednou byť ze zdravotních důvodů zjistím prodělané nemoci ve své rodině definitivně umřela.
 |
| Zdroj obrázku usnsplash.com |
Dneska si povíme, jaké vyšetření bylo. V úvodu je potřeba říct, že jsem nefotila. Jednak jsem byla nervózní a relativně před nedávnem se tady léčila mi blízká osoba, takže byla pro mě návštěva náročná. I bez těchto důvodů se dá Masarykův onkologický ústav (dále jen MOU) rozumně vyfotit akorát z křižovatky, což by bylo hodně hloupé a taky mi focení nepřišlo vhodné.
Všechno to začalo asi před dvěma měsíci, kdy jsem v pohodlí domova klikla na stránky Masarykova onkologického ústavu a přes záložku Prevence se proklikala k objednávacímu formuláři. Pak už jen stačilo vybrat termín, vyplnit adresu a požadované údaje.
Mail s pokyny přišel hned, obálka se zkumavkami za dva dny poštou na adresu, kterou jsem uvedla. Tedy ke mě domů.
Dva měsíce utekly až překvapivě rychle a najednou byl pátek dopoledne a já stála na zastávce Obilný trh.
Tady si dovolím trochu odbočit. Pokud jste dědiňora (vesničanka), jako já - dejte si pozor!!! I když se zastávka pro tramvaj, trolejbus a autobus jmenuje stejně, může se stát, že trolejbus jede odjinud, než tramvaj.
Pokud tedy pojedete na MOU z Medlánek, Řečkovic, od Brno hl.n. aj. doporučuju přestupovat na Obilném trhu. Tady je zastávka pro trolejbus a tramvaj stejná. Ušetříte si tak stres z bloudění. Prostě 4 vás vyhodí a stačí jen přeskočit na 38.
Ale vraťme se znovu k mému čekání na zastávce. Stojím a koukám okolo. Vzpomínky se oživují. Posmutnělí lidé s nejistotou/strachem ve tváři a skelným pohledem v očích. Opodál stojí mladík, starší muž v kabátu s čepkou, žena a další mladík. Už od pohledu je jisté, kdo se mnou vystoupí na stejné zastávce. Ten výraz. Nepopsatelná zkušenost.
Živě si vybavuji sama sebe před půl rokem, jak jsem vyčerpaná, unavená, všechno je tak moc náročné. V Brně je snad první kalamita za jeho existenci a můj pohled se setká s pohledem zmateně pobíhající paní. Už zkušeně ji přebírám a odvádím k MOU.
 |
| Zdroj obrázku je usnplash.com |
Ze vzpomínek mě probírá přijíždějící trolejbus. Naspuju. O pár minut později jsem na Žlutém kopci, kde MOU sídlí.
Vystupuju. Dech se zrychluje, nervozita stoupá. Přecházím přes cestu, u orientační cedule si čtu mail instruktážní mail a vydávám se příslušným směrem. Na vrátnici mě milá slečna navádí k Centru prevence.
Procházím kolem bufetu, pokladny a pokračuji "na prevenci". V čekárně a na chodbách je poměrně rušno. Evidentně jsem nebyla jediná, kdo měl nápad si tuhle službu koupit. Ujímá se mě sestřička. Možná hlavní sestra. Nevím, nevyznám se v tom. Vyznám se, ale v tom, že je fajn. Profesionálně a s úsměvem mě nervů zbavuje. Jo. Jsou tam machři.
Jsem odeslána k lékaři. Dostanu příkaz položit se na lehátko. Ultrazvukem mi projede po těle. Vidím svoje ledviny, vidím tkáň. Ptám se, kolik lidí tady denně ošetří. Prý mezi 10-15. Všechno OK. Konec jedné z částí.
Můžu na záchod. Ono totiž na tohle vyšetření máte přijít s plným močákem a jak všichni víme plný močák není úplně relaxační pocit. Přebírá si mě sestřička. Odebírá krev na markery, svlékám se do půlky těla, lehám - ekg. Při vyšetřeních si se mnou povídá a rozptyluje mě. Za krátko je všechno hotovo.
Chvilka čekání na pohodlném gauči na chodbě. K recepci dobíhá muž manažerského vzezření kolem padesátky a dva další. Asi vím, co vás čeká, pánové.
Vzájemně se prohlížíme. Než ale dojde k nějakému rozkoukání, jdu za Lékařkou. Starší paní si mě přebírá. Ptá se na rodinné nemoci, můj životní styl. Během pohovoru si uvědomím, jak stereotypní třicítka vlastně jsem.
 |
| Zdroj popisku je pixabay.com |
Pak zase svléknout. Lomcuje se mnou ostuda. Jak jsem tak ráno vyjížděla, v rychlosti jsem si oblékla kalhotky s nápisem bad ass na zadku. No... Tohle jsem fakt nevychytala. Naštěstí je paní Lékařka buď ostřílená, profesionální nebo si mého nápisu nevšimla. Kontroluje znamínka, prsa, poslechne si mě a provádí další kontroly.
Hotovo. Jdu na pokladnu zaplatit. Ještě dostávám poukaz na rentgen. Jdu se nechat zrentgenovat. Za 14 dnů by mi měly přijít výsledky domů.
Preventivní program, který jsem absolvovala probíhá v příjemném, novém prostředí s vysoce profesionálním a lidským personálem. Lékaři i sestřičky jsou moc fajn. Je to vlastně i logické. Objednala jsem si VIP službu na jednom nejrenomovanějších pracovišť v ČR. Byli dobří.
Uznávám. Cena prohlídky je vysoká. Zaplatíte ranec. Jak chcete - je to prostě dost peněz a není lehké je dát dohromady. Na druhou stranu je přes 40 druhů rakoviny. Její včasné odhalení může zachránit život. Můžete se i vyhnout chemoterapiím.
Pořád je to levnější, než být nemocný. Ono totiž na nemocenské jsou příjmy nižší a hypotéku, auto, nájem, dětem, elektřinu, vodu.. je potřeba platit furt. Do toho stres a věřte, že po chemoterapii dostane slovo nevolnost a nechutenství úplně jiný rozměr.
Nejsem z těch, co by měli právo kecat někomu do domácího rozpočtu. Každý jsme už nakoupili pár blbostí přes Ebay, Aliexpress a dalších sto mimo ně. To nemluvím o kuřácích, bohémech... Někdo si koupí pár svíček, voňavek, triček, má barák plný oblečení, kosmetiky - doporučuju ale zvážit raději nákup Preventivního programu. Můžete si tak ušetřit hodně starostí. Zachránit život. Ostatně v úvodu zmiňovaný Linkos uvádí, že každých 20 minut umře někdo na rakovinu...
Komentáře
Okomentovat